Porod je cesta

Když mne před nějakým časem napadlo spojení slov „porod je cesta“, jen jsem se nad tím pousmála. Ale POROD JE CESTA. Nejde jen o samotné porození miminka, ale jde o čas, kdy se rodí samotná matka. Čas, kdy dívka či mladá žena dozrává v ženu a matku, či se z matky stává nová matka. Porod a příprava na něj začíná již samotným početím. Hormonální změny, které s sebou nesou změny fyzické i psychické, pomalu ženu proměňují v různých oblastech a rovinách jejího života. Jsou ženy, které jsou porodem zaskočeny nebo rodí s obtížemi či se pro ně porod stal traumatickým zážitkem a to třeba i přesto, že se na svůj první porod připravovali. A jsou ženy, které rodí velice snadno a třeba i bez jakékoliv přípravy. Porod je o spolupráci mezi ženou a rodícím se děťátkem. O práci, kterou za ně nikdo jiný nevykoná. O čase, který za ně nikdo neodžije, ale také o čase, který je jen jejich a žena často nechce, aby jí byl tento čas někým vzat. Rodící žena je velmi silná, ale také křehká. Je třeba ji podporovat i chránit, aby mohla dojít v klidu a v rytmu kontrakcí k děťátku ve své náruči, aby mohla dojít tomuto konci cesty. 

Porod je geniální symfonie Boží, kde má žena i rodící se dítě své místo a úkol. Souhra hormonů, psychiky, síly těla i odvahy ženy. Porod bolí, ale jde o jedinou  bolest v životě člověka, která je smysluplná, tvůrčí, která přináší užitek a končí miminkem v náruči maminky. Porod si zasluhuje nesmírnou úctu a respekt, čas a prostor. 

Přeji všem nastávajícím maminkám, aby našly svou cestu ke spokojenému porodu a nádhernému porodnímu zážitku.