Jmenuji se Lenka Straková.       

Jsem máma, dula a laktační poradkyně.   

Moje děti Michal (1996), Markéta (1997), Marie (1998) jsou mou radostí a občas i starostí. Žijeme v dřevěném domečku v malé vesnici kousek od Jeseníku.

O porody jsem se začala zajímat ve chvíli, kdy jsem se sama stala matkou. Před 19ti lety ještě nebyly k mání žádné knihy ani kurzy, a tak bylo normální, že žena přicházela do porodnice zcela nepřipravena na to, co ji čeká. I já jsem tam šla s tím, že "oni ví". Ano, "oni věděli", ale jak porodit dítě s urychlovači, v jejich režii a pod jejich kontrolou. Věděli, jak porodit čistě medicínkým porodem. A tak jsem si prožila svoje nesmírně těžké a bezmocné chvíle na kapačce s oxytocinem, asi jako mnoho jiných žen, a to přesto, že patřím mezi ženy, které rodí snadno a rychle. Tato zkušenost mne nenechala klidnou a lhostejnou. Nejdříve jsem začala hledat odpovědi na své otázky v medicínských knihách a později v knihách a brožurách zaměřených na přirozené těhotenství a porod, které k nám začaly pronikat. Nejvíce mi však dalo samotné setkávání se s jinými ženami - maminkami, které si prožily těžké, bolestné a traumatické porody. Postupně jsem si uvědomovala, že všechny ty příběhy mají společné či podobné "jmenovatele", a to: samotu, bezmoc, bolest, strach, léky, povely, nevědomost, bezmeznou důvěru k zdravotníkům ... a na konci většiny je přání "už nikdy nerodit". Mnohé takové maminky se však v rozhovoru převážně usmívají a nejdříve povídají o tom, jak byli lékaři skvělí, protože zachránili ji nebo Honzíčka či Mařenku. Za nějakou chvíli se však objeví slzy a s nimi velká bolest, která se dere napovrch právě proto, že se porod stal pro ženu největším traumatickým zážitkem, který ve svém životě zažila, a na který je sama. Dnes už přibývá maminek, které mluví o svém porodu jako o krásném zážitku a to často dokonce bezprostředně po prožitém porodu svého děťátka. Pokaždé jsem za to, že u tohoto okamžiku mohu být, velmi vděčná. Možná to někomu přijde divné, neobvyklé či nemožné, ale je to tak. Ráda se s vámi rozdělím o zkušenosti, možnosti, informace, pokud o to budete stát.

V roce 2011 jsem se stala laktační poradkyní. V letech 2010 - 2011 jsem absolvovala kurz pro duly v ČAD a v roce 2012 jsem certifikovala. Kurz pro duly mi pomohl všechny moje zkušenosti, poznatky, vědomosti a dary zcelit a vzájemně provázat. Porod je něco geniálního pokud jde o souhru těla, psychiky a hormonů. Porod bolí, ale jde o bolest, která je smysluplná, tvůrčí, která přináší užitek a končí miminkem v náruči maminky. Porod si zasluhuje nesmírnou úctu a respekt, čas a prostor. Přeji všem nastávajícím maminkám, aby našly svou cestu ke spokojenému porodu a nádhernému porodnímu zážitku s miminkem ve svém náručí.